Vždycky jsem si přála mít plno dětí. Říkala jsem si, že čím více dětí budu mít, tak tím více budu šťastnější. A nebylo tomu jinak. Vždycky jsem chtěla, aby moje děti byly hlavně šťastné. A proto jsem byla velmi ráda, když jsem si našla přítele, který taky toužil po dětech stejně jako já. A tak jsme si řekli, že po svatbě se budeme snažit o našeho prvního potomka. A věřte mi nebo ne, vůbec jsem se toho nemohla dočkat. Byla jsem tak napnutá, že jsem nemohla ani spát ani jíst. A taky abych se přiznala, tak jsem se netěšila ani tak moc na svatbu, ale spíše na to, až budu mít dítě. A pak tedy nastal den D.

Třeba taky jednou budu vozit kočárek.

Naše svatba byla naprosto perfektní a dokonalá. Svatba se mi líbila a já jsem si řekla, že na naší svatební první noci zplodíme našeho milovaného potomka. Už jsem se viděla na zahradě, jak kolem nás běhají třeba tři nebo čtyři děti. Měla jsem velké představy a plány do budoucna. Plánovala jsem si, jak s dětmi budeme jezdit na výlety a na dovolené a taky k babičce na víkendy.

Zkoušíme se ptát odborníků na možnosti.

Jak potom starší děti budou jezdit na prázdniny k babičce a užívat si vesnice a okolí lesa. Bohužel ale ani rok po svatbě se nám nepodařilo mít dítě. Vůbec mi to nešlo otěhotnět. Ani vám nemusím popisovat, jak jsem z toho byla nešťastná. A když ani po dalším roce se mi nepodařilo otěhotnět, navštívila jsem lékaře. A tam jsem se bohužel dozvěděla tu nejhorší zprávu, kterou může mladá žena slyšet. Byla jsem bohužel neplodná, takže to znamenalo, že nemůžu mít vůbec děti. Byla to pro mě jako rána pěstí. Jako kdybych dostala nožem do zad. Vůbec si to nedokážete představit, jak jsem z toho byla nešťastná. A nyní podstupují nějaké léčení a můj manžel taky. Uvidíme, jestli se něco změní a my v budoucnu budeme oba rodiče. Protože nevím, jestli by se manžel se mnou nerozvedl, protože manžel hodně touží po dětech. manžel je fyzicky zdravý, takže on děti mít může, zatímco já ne.